Průběh teploty vzduchu s výškou je možné nazvat též jako vertikální teplotní profil. Tento má vliv na proudění a procesy, zejména pohyby vzdušných hmot, v různých troposférických výškách. Tím je dán vliv na konkrétní průběh počasí. Některé zvrstvení umožňuje určité procesy (například konvekční procesy) a jiné naopak vylučuje. Při konkrétním druhu stratifikace atmosféry dochází též ke vzniku radiační mlhy. O té detailněji píšeme v nedávném článku .

Stratifikací atmosféry lze též nazvat suchoadiabatickým gradientem teploty (viz dále). Jde o vztah. Určení vertikální stability atmosféry se činí nasyceně-adiabatickým teplotním gradientem. Tento vztah určuje druhy stratifikace ve vertikále, jde o tyto:

• Stabilní atmosféra
• Instabilní atmosféra
• Indiferentní atmosféra

Stabilní teplotní zvrstvení atmosféry znamená běžné zvrstvení, tedy běžný chod teploty vzduchu s výškou. Se zvyšující se stabilitou se zhoršují podmínky pro vertikální pohyby vzduchu a jeho výměnu v atmosféře. Proto toto zvrstvení nedovoluje výskyt konvekčních pohybů a vylučuje vznik konvekčních bouří. Na druhou stranu nedovoluje ventilaci, cirkulaci vzduchu a naopak umožňuje hromadění se zplodin různých znečišťujících příměsí v atmosféře. Při výskytu přízemní inverze a to tedy v důsledku stability atmosféry v přízemní vrstvě dochází k výskytu nepříznivých rozptylových podmínek.

Tyto vedou při dalším hromadění zplodin za trvání stability ke vzniku smogové situace. Dříve se tak stane v oblastech s intenzivními a četnými zdroji znečištění jako jsou komunikace se silnou dopravou, budovy vytápěné pevnými palivy a zejména oblasti s průmyslovou výrobou. Znečišťujících příměsí je obecně nejvíce v zimním období, kdy je relativně hustá doprava a k tomu se přidává se vytápění budov. Bohužel v tomto období vznikají také nejčastěji tyto stabilní situace a teplotní inverze při zemi.

Instabilita atmosféry a její charakteristiky Je opakem stability. Lze též označit termíny nestabilita či labilita. Jde o situaci, kdy teplota vzduchu s rostoucí výškou klesá rychleji než při běžné situaci (viz výše). Jde o větší pokles než o 1°C na každých 100m výšky. Toto zvrstvení podporuje konvekční procesy, tedy vzestupné pohyby vzduchu. Proto při něm vzniká konvekční oblačnost a za vhodných podmínek pak i konvekční bouře čili jev bouřka. Více o terminologii najdete v článku .

Rozlišit lze dva druhu instability. A to absolutní, což je nestabilita pro nenasycený i nasycený vzduch a za určitých podmínek gradientu teploty s výškou i pro suchý vzduch. Dále jde o podmíněnou instabilitu, která spočívá v tom, že k ní dochází při nasycení vystupujícího vzduchu. Jde o situaci, kdy se hodnota vertikálního teplotního gradientu v určité výšce nachází mezi hodnotami suchoadiabatického a nasyceně-adiabatického gradientu teploty. Vůči suchému vzduchu bude v dané části atmosféry zvrstvení tedy stabilní. Druhů instability je více

Indiferentní atmosféra a její charakteristiky Tedy indiferentní teplotní zvrstvení atmosféry je jejím stavem, kdy je vertikální teplotní gradient roven suchoadiabatickému gradientu pro suchý nebo nenasycený vzduch.

vykládá slovník jako “termodynamický vratný děj v dané soustavě” (v tomto případě ve vzduchu), “probíhající bez výměny tepla mezi soustavou a okolím”.