Kvalitní předpověď počasí je jeden z nejlepších kamarádů každého jachtaře. Oproti životu na suchu je počasí nejduůležitějším faktorem. Nehledě na typ plavby by každý měl vidět předpoveď alespoň jedenkrát, lépe víckrát denně a nebýt překvapen. Meteorologie předpovědí nekončí. Každý sám na místě, kde se právě nachází musí být schopný zhodnotit co se bude děje a bude dít v následujícíh hodinách a dnech. Jedná se o velmi komplexní vědu a následující text je jen velmi strohý, ale pro naše potřeby dostačující, výňátek z celého oboru.

Počasí = stav atmosféry charakterizovaný souhrnem hodnot všech meteorologických prvků a atmosférickými jevy v určitém místě a čase.

Zdroj a více informací

• 3/4 hmoty atmosféry a téměř veškerá vodní pára a voda.
• Nejdůležitější vrstva z hlediska počasí (oblaky, mlhy, srážky, bouřky …).
• Průměrný pokles teploty vzduchu o 0,65 °C / 100 m.
• Teplota u hladiny moře 15 °C, v 5 km -18 °C, v 10 km -55 °C.
• Průměrný tlak u povrchu moře 1013,25 hPa, v 10 km 266 hPa.
• Oblastí neustálého vertikálního promíchávání.
• Sahá do cca 11 km, v tropech 16-18 km, nad póly 7-9 km.
• Mezní vrstva (do 1 – 2 km) – výrazný vliv zemského povrchu a tření, její tloušťka závisí na tření a drsnosti povrchu, časté inverze.
• Volná atmosféra – nad mezní vrstvou, vliv povrchu minimální.
• Rychlost větru roste s výškou – maximum pod tropopauzou (často tryskové proudění, resp. jet stream).
• Vliv turbulence a konvekce.

• Přímé ohřívání vzduchu slunečními paprsky jen velmi malé
• Hlavním zdrojem tepla pro vzduch je ohřátý zemský povrch
• Přes den je zemský povrch teplejší než vzduch, a proto teplo přechází ze zemského povrchu do vzduchu, který se tím ohřívá
• V noci zemský povrch ztrácí teplo vyzařováním, stává se chladnějším než vzduch, který se postupně ochlazuje

• Hydrostatický tlak působený tíhou vertikálního vzduchového sloupce, který sahá od hladiny moře (nebo od libovolné jiné sledované hladiny) až k horní hranici atmosféry.
• V meteorologii udáváme v hPa, číselně rovno mbar.
• Normální atmosférický tlak je1013,25 hPa = 1013,25 mbar.
• Měření pomoci tlakoměru (barometru), elektronické např. v telefonech a hodinkách.
• Tlak se snižuje s nadmořskou výškou.
• V teplejším vzduchu klesá tlak s výškou pomaleji než ve vzduchu studenějším.
• Izobara = čára spojující místa se stejnou hodnotou tlaku vzduchu.

• Popisuje pohyb vzduchu v určitém místě v daném čase.
• Vyjadřujeme pomocí vektoru rychlosti větru, obvykle ale uvažujeme pouze horizontální složku.
• Směr (ODKUD FOUKÁ!!!) a rychlost (v m/s, km/h, miles/h, kt).
• Vzniká hlavně vlivem rozdílů tlaku vzduchu (síly tlakového gradientu) a Coriolisovy síly.

• Na severních polokouli v cyklónách (nížích) proti směru hodinových ručiček, v anticyklonách (výších) po směru hodinových ručiček (na jižní polokouli obráceně)
• Sbíhavost proudění vede v Nížích k výstupným pohybům, v horních hladinách pak rozbíhavý pohyb. V tlakových výších obráceně.

Izobary, tláková níže a výše, studená, teplá a okluzní fronta

• Relativně homogenní „útvary“ v troposféře (rozměry horizontálně 1000 km, vertikálně často přes celou troposféru).
• Malé horizontální gradienty teploty a dalších meteorologických prvků
• Rovněž charakteristická změna teploty, příp. dalších parametrů s výškou
• Jejich vlastnosti určovány podkladem, cirkulačními systémy, vertikálními pohyby
• Důležitou roli mají oceány díky své velké tepelné kapacitě (v zimě působí jako zdroje tepla, v létě jeho propad) i jako zdroj vlhkosti.
• Stabilní vzduchová hmota:
  • Aktivně se nevytvářejí výstupné pohyby vzduchu.
  • Často inverze.
  • Srážky jen slabé.
  • Sezónní rozdíly a rozdíly moře / pevnina.
  • Často mlhy nebo nízká oblačnost, v létě nad pevninou naopak jasné počasí.
  • Důležitý faktor – ochlazení od podkladu.
  • Na pevnině:
    • V létě počasí s minimální oblačností, velmi teplo.
    • Subsidenční inverze.
    • Horší dohlednost.
    • V zimě rozsáhlá vrstevnatá oblačnost (St, Sc), mlhy a nebo naopak jasné a silně mrazivé počasí (při malé vlhkosti) (jen ve studené VH).
  • Na oceánu / moři:
    • Advekční mlhy a vrstevnatá oblačnost.
    • V teplejších oblastech většinou jasno.
    • Častější v létě než v zimě.
• Instabilní vzduchová hmota:
  • Hlavně odpoledne se aktivně vytvářejí výstupné pohyby vzduchu, při dostatečné vlhkosti tvorba Cu, Cb.
  • S Cb můžou být spojeny i intenzivní přeháňky, bouřky.
  • Významný vliv podloží (ohřívání spodních vrstev vzduchu – pevnina vs. moře).
  • V noci radiační mlhy (při velké vlhkosti).
  • Výrazný chod teploty, rychlosti a směru větru, oblačnosti.
  • Na pevnině:
    • V zimě jen na pobřeží, jinak stabilní. Nevysoké Cb.
    • V létě typický – při pronikání od SZ/Z až SV chladný, vliv ohřívání od podkladu.
    • Při proudění od JZ až JV teplý, pro instabilitu nutný ohřev od podkladu, bouřky z tepla, někdy i noční bouřky.
  • Na oceánu / moři:
    • V zimě při proudění z chladnějších moří do teplejších vod, Cu/Cb se často tvoří v noci, kdy je i silnější vítr než ve dne.
    • V případě teplé VH v zimě se často Cb slévají → trvalé srážky.
    • V teplé polovině roku nad mořem zpravidla méně vertikálně mohutné Cb než nad pevninou.

• Tlaková níže
  • Vzdušný vír
  • Průměr ve stovkách až cca tisic NM
  • Aktivní pohyb
  • Nasává vzduch
  • Na severní polokouly vždy rotace proti směru hodinových ručiček (na jižní obráceně)
  • Směr větru = tečna k izobaře
  • Nebepečn kvadrant Severozápad (pohyb cyklony + pohyb větru vtahování do středu) - JV
  • Wikipedia
• Tlaková výše
  • Vzdušný vír
  • Mnohem menší než níže
  • Pomalý pohyb, často stojí
  • Vzduch vyfukuje
  • Na severní polokouly vždy rotace po směru hodinových ručiček (na jižní obráceně)
  • Směr větru = Mezi středem a první izobarou kolmo ze středu, ke každé další izobaře lom o 45° ve směru rotace
  • Nebezpečný kvadrant Východní - tvoří se bouřky
  • Wikipedia

• Frontální systém
  • Zóna = Rozhraní mezi teplým a studeným vzduchem
  • Čára = Průnik frontální zóny se zvolenou rovinou (obvykle zemským povrchem)
  • Fronta = zóna + čára + počasí
  • Teplý sektor – oblast mezi teplou a studenou frontou.
  • Okluzní bod – místo styku teplé, studené a okluzní fronty (často nejintenzivnější srážky)
  • Wikipedia

• Studená fronta
  • Studenější vzduch se podsouvá na místo teplejší masy vzduchu.
  • Velmi špatné počasí na rozhraní fronty, špatné počasí za frontou
  • Zpravidla ochlazení.
  • Vzestup tlaku za frontou.
  • Změna větru, často nárazy. Významný vliv denní doby.
  • Značná proměnlivost počasí.
  • Přeháňky, někdy přecházející do trvalejšího deště.
  • Wikipedia
• Teplá fronta
  • Teplejší vzduch se nadsouvá na masu studenějšího vzduchu.
  • Špatné počasí před frontou a na rozhraní. Hezké počasí za frontou.
  • Srážky trvalé.
  • Přináší (zpravidla) oteplení.
  • Dále pokles tlaku před frontou, na čáře fronty změna větru.
  • Wikipedia
• Okluzní fronta
  • Vznikne jakmile studentá fronta „dožene“ a spojí se s teplou frontou.
  • Projevy počasí spíše jako studená fronta, ale výrazně slabší.
  • Teplá a studená okluze.
  • Okluze také vlivem stáčení a protažení kolem středu cyklóny než „dohoněním“.
  • Převažuje vrstevnatá oblačnost.
  • Vliv denního chodu na rozvoj Cb.
  • Wikipedia
• Čára instability
  • Čelo lineárně či do oblouku uspořádaného nefrontálního pásu zesílené tvorby konvektivní oblačnosti (Cu či Cb)
  • Může se vyskytovat před studenou frontou ve vzdálenosti až několika set km.
  • Silná forma čáry instability = squall line.

Konkrétní podoba počasí na frontách závisí na vlhkosti (hlavně teplého vzduchu) a rozvoji vertikálních pohybů (vliv instability).

• Bouře - vazba na Cyklonu (tlakovou níži).
  • Rozvíjí se z pouhe níže přes tropickou bouři až po hurikán.
  • Vývoj a varování relativně dlouho dopředu (větší počet dnů), nelze přesně odhadnout směr pohybu.
  • Ve středomoří vzniká Medikán (výjimečně), s globálním oteplováním bude čím dál častější.
  • Pro jachtaře velmi nebezpečné, dosah až po maximum BF stupnice.
• „Bouřka“ / Lokální, Konvekční bouře
  • Vznikají a zaníkají během hodin, jednoho dne
  • Mimo frontální systémy lokální a těžko předvídatelné
  • Přes den bouřku vidím a často se jí dokážu vyhnout a i kdyby ne, obvykle nejde o velké drama - nutná příprava!
  • Nebezpečí v noci, zejména na kotvě.
  • Krom deště a blesků jde zejména o náhle zesílení větru a prudké poryvy.

• Základní meteorologický prvek popisující množství vodní páry ve vzduchu.
• Lze ji vyjádřit řadou charakteristik.
• Nejběžnější charakteristiky jsou relativní a absolutní vlhkost, teplota rosného bodu, dílčí (parciální) tlak vodní páry a měrná vlhkost vzduchu.
• Absolutní vlhkost = hmotnost vodní páry v jednotce objemu (v kg/m3)
• Napětí (tlak) vodních par e = parciální neboli dílčí tlak vodních par, v hPa nebo v milibarech. Napětí (tlak) nasycení E – nejvyšší možný obsah vodní páry ve vzduchu za dané teploty.
• Relativní (poměrná) vlhkost vzduchu = v procentech vyjádřený poměr skutečné absolutní vlhkosti k maximální absolutní vlhkosti za dané teploty
• Měrná vlhkost vzduchu = hmotnost vodní páry v jednotkové hmotnosti vzduchu.
• Teplota rosného bodu = pára právě přítomná ve vzduchu stala nasycenou při nezměněném atmosférickém tlaku. Při dalším poklesu teploty tvorba produktů kondenzace.
• Kondenzace vodní páry v atmosféře prakticky vždy při 100 % relativní vlhkosti.
• Kondenzace a sublimace na zemském povrchu: Ovlhnutí, Rosa, Jinovatka, Námraza, Ledovka.
• Kondenzace a sublimace v atmosféře: Oblaky, Mlha, Srážky (kapalné/pevné).
• Oblak = soubor obrovského počtu kondenzačních produktů vodní páry (vodních kapiček nebo ledových částic) v atmosféře ve výšce nad zemským povrchem. Velmi rozmanitý vnější vzhled, dělíme je zpravidla podle:
  • Vzhledu (morfologie) – druhy, tvary, odrůdy a zvláštnosti oblaků
  • Vzniku a vývoje – genetická klasifikace oblaků přihlížející k místu vzniku oblaků, jejich vertikálnímu vývoji apod.
  • Výšky – oblaky vysokého patra (nad 5 km), středního patra (2–5km) a nízkého patra (do 2 km nad zemí).
  • Složení – vodní, ledové a smíšené.

Více na Wikipedii

• Cirrus
  • Jednotlivé, jemné, zpravidla bílé obláčky bez vlastního stínu.
  • Ve tvaru vláken, či jejich svazků a shluků.
  • Z ledových krystalků a objevuje se obvykle ve výškách nad 5 km.
• Cirrostratus (Cs)
  • Jemný, bílý, souvislý oblačný závoj.
  • Obrysy Slunce a Měsíce se oblakem druhu Cs nerozplývají.
  • Stíny předmětů ozářených Sluncem nemizí.
  • Často vznikají halové jevy.
• Cirrocumulus (Cc)
  • Jednotlivé bílé oblačné vločky nebo drobné chomáčky bez stínů, které bývají uspořádány do řad či skupin nebo na způsob vlnek.
  • Většinou z ledových krystalků.
  • Obvykle nad 5 km.
• Altocumulus (Ac)
  • Jednotlivé skupiny nebo vrstva z větších oslnivě bílých až tmavošedých, z části stínovaných chomáčů či valounů.
  • Často v řadách.
  • Někdy je částečně průsvitný, jindy tmavý až neprůsvitný.
  • Okraje irizují.
  • Hlavně z vodních kapiček.
• Altostratus (As)
  • Vláknitá nebo pruhovaná či beztvará oblačná vrstva podobná závoji.
  • Někdy je světle šedý s patrným Sluncem, jindy tmavě šedý.
  • Může být oblakem smíšeným.
  • Někdy slabé srážky v podobě drobného deště či sněžení.
• Nimbostratus (Ns)
  • Má vzhled beztvárné úplně jednolité tmavošedé oblačné vrstvy.
  • Smíšeným a typicky srážkovým oblakem (trvalé srážky).
  • Obvykle v něm nelze určit nějaké opticky význačné místo.
  • Vertikálně mohutný.
• Stratocumulus (Sc)
  • Tvoří vrstvu, případně jednotlivá pole poměrně hrubých, světlých až tmavošedých oblačných valounů, hrud či chuchvalců, často v řadách.
  • Nemá ostré okraje.
  • Základna bývá do 2 km nad zemí.
• Stratus (St)
  • Celkem stejnoměrná jednotvárně šedá oblačná vrstva bez určitých obrysů.
  • Mívá světlejší a tmavší místa.
  • Nebývá vertikálně mohutný a je složen z vodních kapiček.
  • Výjimečně srážky, obyčejně ve tvaru mrholení.
• Cumulus (Cu)
  • Dosti husté oblaky ploché nebo vyvinuté do výšky ve tvaru věží, mají horizontální základnu a kopulovitý vrchol.
  • Osvíceny Sluncem jsou z boku oslnivě bílé.
  • Vzniká termickou konvekcí.
• Cumulus (Cu)
  • Dosti husté oblaky ploché nebo vyvinuté do výšky ve tvaru věží, mají horizontální základnu a kopulovitý vrchol.
  • Osvíceny Sluncem jsou zboku oslnivě bílé.
  • Vzniká termickou konvekcí.
• Cumulus (Cu)
  • Dosti husté oblaky ploché nebo vyvinuté do výšky ve tvaru věží, mají horizontální základnu a kopulovitý vrchol.
  • Osvíceny Sluncem jsou z boku oslnivě bílé.
  • Vzniká termickou konvekcí.
• Cumulonimbus (Cb)
  • Bílé až tmavošedé hmoty oblaků velmi vyvinuté do výšky.
  • Horní části vyvinutého Cb často výrazné vláknité tvary, často v podobě kovadliny.
  • Smíšeným oblakem.
  • Často přívalové srážky, kroupy, bouřky

Znalost oblaků je zásadní pro určení pravděpodobného vývoje počasí v blízké budoucnosti.

• Zakalení spodních vrstev atmosféry přímo nad zemským povrchem produkty kondenzace vodní páry, tj. vodními kapičkami nebo ledovými částečkami.
• Dohlednost je menší než 1 km.
• Má bělavé zabarvení, v průmyslových oblastech však mívá špinavě našedlý nebo nažloutlý až nahnědlý nádech.
• Tvořena velmi jemnými vodními kapičkami o průměru 0,005 až 0,05 mm (i přechlazenými), pouze při velmi silných mrazech vzniká mlha složená z drobných ledových krystalků ve tvaru jehliček.
• Všeobecné podmínky pro vznik mlhy jsou následující:
  • dostatečná absolutní vlhkost,
  • relativní vlhkost 100 %,
  • nepříliš velká rychlost větru,
  • stabilní zvrstvení atmosféry.
• Mezi mlhou a oblakem nemusí být v podstatě žádný rozdíl, pokud se týká jejich mikrostrukturálních vlastností.
• Nahromadění kondenzačních produktů při zemi označujeme jako mlhu, nad zemí ve výšce jako oblak.
• Druhy mlhy:
  • Advekční (buď při advekci teplého vzduchu na studený povrch nebo ři advekci studeného vzduchu nad teplý vodní povrch).
  • Radiační (přízemní a vysoká)
  • Advekčně-radiační (maritimní/přímořská)
  • Frontální

• Částice vzniklé následkem kondenzace vodní páry v ovzduší a vyskytující se v kapalné nebo pevné fázi v atmosféře, na povrchu země nebo předmětech v atmosféře.
• Srážky padající (někdy též vertikální): déšť, mrznoucí déšť, mrholení, mrznoucí mrholení, sníh, sněhové krupky, sněhová zrna, krupky, zmrzlý déšť, ledové jehličky a kroupy.
• Srážky usazené (někdy též horizontální): rosa, jíní, jinovatka,námraza a ledovka.
• Množství typicky v mm (= l/m2), za různá období (den, hodinu, 6 -12h, ale i minutové intenzity).
• Trvalé srážky a přeháňky.
• Konvektivní (konvekční) a stratiformní (vrstevnaté) srážky.
• Srážky frontální a nefrontální.

Proudění vzduchu nad omezeným územím. Ovlivněné lokálními klimatickými faktory a podmíněné nehomogenitou zemského povrchu (pobřeží).

• Beaufortova_stupnice CZ
• Beaufortova_stupnice ENG (vč. výšky vln)

• 0 Bft - plachty splihle visí a kouř z dýmky stoupá vertikálně. Mořská hladina (bez „mrtvých„ vln) je hladká jako zrcadlo.
• 1 Bft - mírný vánek čeří hladinu, kouř z dýmky je unášen téměř horizontálně. Plachty drží tvar, jachta pomalu pluje.
• 2 Bft - na tváři cítíme slabý vítr. Listy na pobřežních stromech se pohybují. Jachta pluje v mírném náklonu a přídí rozráží drobné vlnky.
• 3 Bft - vítr je mírný za stálého pohybu větviček stromů. Jachta pluje rychle v náklonu a pravidelné modelované vlny narážení do jejího trupu.
• 4 Bft - dobrý, ještě mírný vítr. Nejvhodnější pro plavbu jachet. Na hřbetech vln se tvoří běl.
• 5 Bft - začátek silného větru. Jachta je ve velkém náklonu. Někdy již potřebuje zmenšit plochu plachet (refování). Moře šumí a na vlnách se tvoří husté bílé hřívy.
• 6 Bft - v tomto silném větru je moře bílé hřívnami vln a začínají tu a tam hvízdavě znít lana. Zarefovaná jachta je zmítána v náklonech.
• 7 Bft - velmi silný a prudký vítr by nevhodné zarefovanou jachtu mohl poškodit. Mořská pěna se ukládá vlněním do bílých pásů. Hvízdání v lanoví nepřestává.
• 8 Bft - ve vysokých vinách, které se občas zalamují, je slyšet hukot rozbouřeného větru. Jachta je maximálně zarefovaná a pohybuje se v náklonech po „svazích“ vln.
• 9 Bft - silná bouře, ve které již jachta pluje na pevném bouřkovém oplachtění. Hučící vichr strhává částečky vody a unáší je vzduchem. Zalamující se vlny buší do jachty a zalévají palubu.
• 10 Bft - velmi silná bouře, ve které vichřice „staví'. vlny do výšky a „trhá„ jim vrcholky, které rozmetává vzduchem jako bílou tříšť. Jachta je většinou bez plachet, unášena mořem. Je ohrožena zalamujícími se vlnami. Hukot moře drásá posádce nervy.
• 11 Bft - bouře se mění v uragán. Na pevnině padají k zemi vyvrácené stromy. Jachta je zmítána obrovskými vlnami, které ji celou občas překrývají a buší do ní svými údery. Tento stav ohroženi zvládne většinou jen perfektně připravená jachta. Posádka se stává pouhými diváky.
• 12 Bft — tento mohutný uragán ničí na pevnině stavby. Nestvůrně zvlněné moře hučí, kvílí a jekot v lanoví dokresluje zoufalou situaci v kajutě uvězněné posádky. V těchto chvílích je každý člověk sám se svými myšlenkami. Věřící se modlí a nevěřící si zoufale přeji, aby mohli věřit. „Obrazy“ vzpomínek se míhají v mysli a člověk hodnotí svůj život. Slibuje si, že až tahle bouře skončí, stane se lepším. Jachta se divoce převrací a je zmítána vlnami. Dochází k převrácení kýlem nahoru. Jakákoliv chyba v konstrukci jachty a v jejím provedení končí tragicky.

Během dne z moře na pevninu. V zimě jen v subtropech a tropech.Baltu do 20-30 km, v tropech až 100 km, chorvatsko až kolem poledne.

V noci z pevniny na moře, je slabší a méně stabilní než mořská bríza. Zasahuje maximálně 10-15 km nad moře. Pozor na kotvě.

• Bóra (Chorvatsko) - silný, studený a nárazovitý padavý vítr podmíněný orografií (nejen v pobřežních oblastech)
• Jugo (Chorvatsko) - teplý a vlhký JZ vítr vanoucího z Jaderského moře směrem do jugoslávského vnitrozemí (až do Bělehradu). Jde o proudění tropického vzduchu, připomínající vlhké scirocco.
• Scirocco - teplý J či JV vítr, vanoucí ze Sahary nad Sicílii a jižní Itálii. V širším smyslu vítr ze Sahary nebo arabských pouští do Středozemí. Původně suchý a prašný vítr, nad mořem se zvlhčuje, při dalším postupu na sever přináší mlhu a déšť (tzv. vlhký scirocco)
• Mistral (Francie, Itálie, Baléary) - silný, chladný, nárazovitý a suchý S až SV vítr vanoucí v údolí Rhóny (tryskový efekt údolí). Má charakter bóry. Nejčastěji v prosinci, lednu a červnu. Často při vývoji cyklony nad Tyrhénským mořem nebo Janovským zálivem. Rychlost v oblasti Marseille dosahuje 80 až 130 km/h.
• Meltemi / Etézie (Egejšké moře) - S až SZ větry, Vanou s přestávkami od dubna do října, podmíněny výskytem termické cyklony nad silně přehřátou Přední Asií, převážně jasné, suché a poměrně chladné počasí.

• Vlny vnikají vlivem nejčastěji vlivem větru a případně proudů (méně často sesuv půdy, sejsmická aktivita, ledovce,..).
• Vlna vznike protním rozčeřením hladiny do kterého se následně opře vítr a se silou větru roste výška vlny.
• Teoreticky kdyby vodní hladina byla vždy jen zrcadlově hladká, tak by vlna nemohl vzniknout.
• Vlna pro svůj růst potřebuj prosto pro růst - stejný vítr fouká před ostrovem i za ostrovem, ale za ostrovem musí vznikat vlny „od začátku“ a potřebují prostor pro růst.
• Krom výšky vlny je důležitý aspekt i perioda vlny. Dlouhé oceánské vlny jsou výrazně příjemnější než „česrtvé“ vlny u pobřeží.
• Vnímání vln je často značně subjektivní. Vlnám je třeba přízpůsobit směr / způsob plavby. Plachetnice je výrazně stabilnější na vlnách na plachty než s motorem.
• Charakteristická výška vln je průměrná výška nejvyšší třetiny vln. (Signifikántní výška vlny)

O vlnách na Wikipedii Douglasova stupnice

Skutečné nebezpečí pro jachty jsou zalamující se vlny. K zalamování vln může docházet vlivem mimořádně silného větru na otevřeném moři. Dále v místech, kde klesá hloubka moře, příkladem je pobřežní šelf v Biskajském zálivu, nebo tehdy, pokud proti směru vlnění teče proud. To je časté v místech silných přílivových proudů a dále v místech oceánských proudů. Například Golfský proud na západě Atlantiku při severním větru, nebo dobře známou lokalitou je pobřeží u Jihoafrické republiky, kde teče silný severovýchodní proud Agulhas a proti němu vanou silné západní až jihozápadní větry. Pro překlopení jachty je potřeba zalamující se vlna z boku lodi o velikosti 1/3 délky lodi (= pro zjednodušení šířce jednotrupé plachetnice).

Jde o stav moře, když vlny přichází z několika různým směrů. Dochází k tomu při působení sil z různých směru (vítr z jedné strany a proud z druhé) nebo třeba i když se změní počasí a příjdou vlny ze směru větru který foukal před hodinou a již se vytvořili vlny z větru, který fouká aktuálně. Plavba ve zmateném moři je nepříjemná a může být i nebezpečná.

Členitost terénu pobřeží zásadně ovlivňuje proudětí větru.

• Za vysokým teréném vzniká větrný stín. (v těsné blízkosti úplav). Karmanovy víry
• Před vysokým a strmým teréném vzniká úplav.
• Ve zužujícím se prostoru vzniká „tryska“ - pokud je vítr tereném sveden z šírokého prostoru na užší prostor, musí být nutně rychlost proudění o to vyšší. Nejčastěji mezi dvěma ostrovy, kopci.

• Synoptická mapa (obecněji povětrnostní mapa).
• Předpovědi národních povětrnostních služeb.
• Aplikace (webová, mobilní).
• Sledování stavu a vývoje počasí.

Pro předpověď počasí se nejčastěji využivají numerické modely, které jsou dále zpřesňovaný statistkou. Vznikem modelů se netřeba zaobírat, ale důležité je chápat rozdíly mezi nimi a umět s nimi pracovat. Numerické modely

Modely se od sebe liší rozlišením (tj. do jak velkých územních celků, např. čtverečků, je země rozdělena). Délkou předpovědi a metodou výpočtu. Nezáleží přímo na aplikaci, která je využita k zobrazení počasí, předpovědi, ale na podkladovém modelu. (aplikace může data z modelu modifikovat na základě dalších dat nebo například kombinovat více modelů). Nejčastější modely jsou ECMWF, GFS. Porovnání modelů je možné udělat velmi elegantní v aplikaci Windy.

Opatrný námořník se řídí pravidlem, že vždy počítá s nejhorší možnou předpovědí a rád se nechá překvapit.

SAT24 MetOffice synoptická mapa Chorvatská "jachtařská" předpověď (pozn. při plavbě v Chorvatsku, z tét vycházet při plánování s ohledem na omezení průkazu C na 6 Bf) Řecký model Poseidon Meteo.gr