Kvalitní předpověď počasí je jeden z nejlepších kamarádů každého jachtaře. Oproti životu na suchu je počasí nejduůležitějším faktorem. Nehledě na typ plavby by každý měl vidět předpoveď alespoň jedenkrát, lépe víckrát denně a nebýt překvapen. Meteorologie předpovědí nekončí. Každý sám na místě, kde se právě nachází musí být schopný zhodnotit co se bude děje a bude dít v následujícíh hodinách a dnech. Jedná se o velmi komplexní vědu a následující text je jen velmi strohý, ale pro naše potřeby dostačující, výňátek z celého oboru.

Počasí = stav atmosféry charakterizovaný souhrnem hodnot všech meteorologických prvků a atmosférickými jevy v určitém místě a čase.

Zdroj a více informací

• 3/4 hmoty atmosféry a téměř veškerá vodní pára a voda.
• Nejdůležitější vrstva z hlediska počasí (oblaky, mlhy, srážky, bouřky …).
• Průměrný pokles teploty vzduchu o 0,65 °C / 100 m.
• Teplota u hladiny moře 15 °C, v 5 km -18 °C, v 10 km -55 °C.
• Průměrný tlak u povrchu moře 1013,25 hPa, v 10 km 266 hPa.
• Oblastí neustálého vertikálního promíchávání.
• Sahá do cca 11 km, v tropech 16-18 km, nad póly 7-9 km.
• Mezní vrstva (do 1 – 2 km) – výrazný vliv zemského povrchu a tření, její tloušťka závisí na tření a drsnosti povrchu, časté inverze.
• Volná atmosféra – nad mezní vrstvou, vliv povrchu minimální.
• Rychlost větru roste s výškou – maximum pod tropopauzou (často tryskové proudění, resp. jet stream).
• Vliv turbulence a konvekce.

• Přímé ohřívání vzduchu slunečními paprsky jen velmi malé
• Hlavním zdrojem tepla pro vzduch je ohřátý zemský povrch
• Přes den je zemský povrch teplejší než vzduch, a proto teplo přechází ze zemského povrchu do vzduchu, který se tím ohřívá
• V noci zemský povrch ztrácí teplo vyzařováním, stává se chladnějším než vzduch, který se postupně ochlazuje

• Hydrostatický tlak působený tíhou vertikálního vzduchového sloupce, který sahá od hladiny moře (nebo od libovolné jiné sledované hladiny) až k horní hranici atmosféry.
• V meteorologii udáváme v hPa, číselně rovno mbar.
• Normální atmosférický tlak je1013,25 hPa = 1013,25 mbar.
• Měření pomoci tlakoměru (barometru), elektronické např. v telefonech a hodinkách.
• Tlak se snižuje s nadmořskou výškou.
• V teplejším vzduchu klesá tlak s výškou pomaleji než ve vzduchu studenějším.
• Izobara = čára spojující místa se stejnou hodnotou tlaku vzduchu.

• Popisuje pohyb vzduchu v určitém místě v daném čase.
• Vyjadřujeme pomocí vektoru rychlosti větru, obvykle ale uvažujeme pouze horizontální složku.
• Směr (ODKUD FOUKÁ!!!) a rychlost (v m/s, km/h, miles/h, kt).
• Vzniká hlavně vlivem rozdílů tlaku vzduchu (síly tlakového gradientu) a Coriolisovy síly.

• Na severních polokouli v cyklónách (nížích) proti směru hodinových ručiček, v anticyklonách (výších) po směru hodinových ručiček (na jižní polokouli obráceně)
• Sbíhavost proudění vede v Nížích k výstupným pohybům, v horních hladinách pak rozbíhavý pohyb. V tlakových výších obráceně.

Izobary, tláková níže a výše, studená, teplá a okluzní fronta

• Relativně homogenní „útvary“ v troposféře (rozměry horizontálně 1000 km, vertikálně často přes celou troposféru).
• Malé horizontální gradienty teploty a dalších meteorologických prvků
• Rovněž charakteristická změna teploty, příp. dalších parametrů s výškou
• Jejich vlastnosti určovány podkladem, cirkulačními systémy, vertikálními pohyby
• Důležitou roli mají oceány díky své velké tepelné kapacitě (v zimě působí jako zdroje tepla, v létě jeho propad) i jako zdroj vlhkosti.
• Stabilní vzduchová hmota:
  • Aktivně se nevytvářejí výstupné pohyby vzduchu.
  • Často inverze.
  • Srážky jen slabé.
  • Sezónní rozdíly a rozdíly moře / pevnina.
  • Často mlhy nebo nízká oblačnost, v létě nad pevninou naopak jasné počasí.
  • Důležitý faktor – ochlazení od podkladu.
  • Na pevnině:
    • V létě počasí s minimální oblačností, velmi teplo.
    • Subsidenční inverze.
    • Horší dohlednost.
    • V zimě rozsáhlá vrstevnatá oblačnost (St, Sc), mlhy a nebo naopak jasné a silně mrazivé počasí (při malé vlhkosti) (jen ve studené VH).
  • Na oceánu / moři:
    • Advekční mlhy a vrstevnatá oblačnost.
    • V teplejších oblastech většinou jasno.
    • Častější v létě než v zimě.
• Instabilní vzduchová hmota:
  • Hlavně odpoledne se aktivně vytvářejí výstupné pohyby vzduchu, při dostatečné vlhkosti tvorba Cu, Cb.
  • S Cb můžou být spojeny i intenzivní přeháňky, bouřky.
  • Významný vliv podloží (ohřívání spodních vrstev vzduchu – pevnina vs. moře).
  • V noci radiační mlhy (při velké vlhkosti).
  • Výrazný chod teploty, rychlosti a směru větru, oblačnosti.
  • Na pevnině:
    • V zimě jen na pobřeží, jinak stabilní. Nevysoké Cb.
    • V létě typický – při pronikání od SZ/Z až SV chladný, vliv ohřívání od podkladu.
    • Při proudění od JZ až JV teplý, pro instabilitu nutný ohřev od podkladu, bouřky z tepla, někdy i noční bouřky.
  • Na oceánu / moři:
    • V zimě při proudění z chladnějších moří do teplejších vod, Cu/Cb se často tvoří v noci, kdy je i silnější vítr než ve dne.
    • V případě teplé VH v zimě se často Cb slévají → trvalé srážky.
    • V teplé polovině roku nad mořem zpravidla méně vertikálně mohutné Cb než nad pevninou.

Vznik a vývoj cyklóny

• Tlaková níže
  • Vzdušný vír
  • Průměr ve stovkách až cca tisic NM
  • Aktivní pohyb
  • Nasává vzduch
  • Na severní polokouly vždy rotace proti směru hodinových ručiček (na jižní obráceně)
  • Směr větru = tečna k izobaře
  • Nebepečn kvadrant Severozápad (pohyb cyklony + pohyb větru vtahování do středu) - JV
  • Wikipedia
• Tlaková výše
  • Vzdušný vír
  • Mnohem menší než níže
  • Pomalý pohyb, často stojí
  • Vzduch vyfukuje
  • Na severní polokouly vždy rotace po směru hodinových ručiček (na jižní obráceně)
  • Směr větru = Mezi středem a první izobarou kolmo ze středu, ke každé další izobaře lom o 45° ve směru rotace
  • Nebezpečný kvadrant Východní - tvoří se bouřky
  • Wikipedia

• Frontální systém
  • Zóna = Rozhraní mezi teplým a studeným vzduchem
  • Čára = Průnik frontální zóny se zvolenou rovinou (obvykle zemským povrchem)
  • Fronta = zóna + čára + počasí
  • Teplý sektor – oblast mezi teplou a studenou frontou.
  • Okluzní bod – místo styku teplé, studené a okluzní fronty (často nejintenzivnější srážky)
  • Wikipedia

• Studená fronta
  • Studenější vzduch se podsouvá na místo teplejší masy vzduchu.
  • Velmi špatné počasí na rozhraní fronty, špatné počasí za frontou
  • Zpravidla ochlazení.
  • Vzestup tlaku za frontou.
  • Změna větru, často nárazy. Významný vliv denní doby.
  • Značná proměnlivost počasí.
  • Přeháňky, někdy přecházející do trvalejšího deště.
  • Wikipedia
• Teplá fronta
  • Teplejší vzduch se nadsouvá na masu studenějšího vzduchu.
  • Špatné počasí před frontou a na rozhraní. Hezké počasí za frontou.
  • Srážky trvalé.
  • Přináší (zpravidla) oteplení.
  • Dále pokles tlaku před frontou, na čáře fronty změna větru.
  • Wikipedia
• Okluzní fronta
  • Vznikne jakmile studentá fronta „dožene“ a spojí se s teplou frontou.
  • Projevy počasí spíše jako studená fronta, ale výrazně slabší.
  • Teplá a studená okluze.
  • Okluze také vlivem stáčení a protažení kolem středu cyklóny než „dohoněním“.
  • Převažuje vrstevnatá oblačnost.
  • Vliv denního chodu na rozvoj Cb.
  • Wikipedia
• Čára instability
  • Čelo lineárně či do oblouku uspořádaného nefrontálního pásu zesílené tvorby konvektivní oblačnosti (Cu či Cb)
  • Může se vyskytovat před studenou frontou ve vzdálenosti až několika set km.
  • Silná forma čáry instability = squall line.

Konkrétní podoba počasí na frontách závisí na vlhkosti (hlavně teplého vzduchu) a rozvoji vertikálních pohybů (vliv instability).

• Bouře - vazba na Cyklonu (tlakovou níži).
  • Rozvíjí se z pouhe níže přes tropickou bouři až po hurikán.
  • Vývoj a varování relativně dlouho dopředu (větší počet dnů), nelze přesně odhadnout směr pohybu.
  • Ve středomoří vzniká Medikán (výjimečně), s globálním oteplováním bude čím dál častější.
  • Pro jachtaře velmi nebezpečné, dosah až po maximum BF stupnice.
• „Bouřka“ / Lokální, Konvekční bouře
  • Vznikají a zaníkají během hodin, jednoho dne
  • Mimo frontální systémy lokální a těžko předvídatelné
  • Přes den bouřku vidím a často se jí dokážu vyhnout a i kdyby ne, obvykle nejde o velké drama - nutná příprava!
  • Nebezpečí v noci, zejména na kotvě.
  • Krom deště a blesků jde zejména o náhle zesílení větru a prudké poryvy.

• Základní meteorologický prvek popisující množství vodní páry ve vzduchu.
• Lze ji vyjádřit řadou charakteristik.
• Nejběžnější charakteristiky jsou relativní a absolutní vlhkost, teplota rosného bodu, dílčí (parciální) tlak vodní páry a měrná vlhkost vzduchu.
• Absolutní vlhkost = hmotnost vodní páry v jednotce objemu (v kg/m3)
• Napětí (tlak) vodních par e = parciální neboli dílčí tlak vodních par, v hPa nebo v milibarech. Napětí (tlak) nasycení E – nejvyšší možný obsah vodní páry ve vzduchu za dané teploty.
• Relativní (poměrná) vlhkost vzduchu = v procentech vyjádřený poměr skutečné absolutní vlhkosti k maximální absolutní vlhkosti za dané teploty
• Měrná vlhkost vzduchu = hmotnost vodní páry v jednotkové hmotnosti vzduchu.
• Teplota rosného bodu = pára právě přítomná ve vzduchu stala nasycenou při nezměněném atmosférickém tlaku. Při dalším poklesu teploty tvorba produktů kondenzace.
• Kondenzace vodní páry v atmosféře prakticky vždy při 100 % relativní vlhkosti.
• Kondenzace a sublimace na zemském povrchu: Ovlhnutí, Rosa, Jinovatka, Námraza, Ledovka.
• Kondenzace a sublimace v atmosféře: Oblaky, Mlha, Srážky (kapalné/pevné).
• Oblak = soubor obrovského počtu kondenzačních produktů vodní páry (vodních kapiček nebo ledových částic) v atmosféře ve výšce nad zemským povrchem. Velmi rozmanitý vnější vzhled, dělíme je zpravidla podle:
  • Vzhledu (morfologie) – druhy, tvary, odrůdy a zvláštnosti oblaků
  • Vzniku a vývoje – genetická klasifikace oblaků přihlížející k místu vzniku oblaků, jejich vertikálnímu vývoji apod.
  • Výšky – oblaky vysokého patra (nad 5 km), středního patra (2–5km) a nízkého patra (do 2 km nad zemí).
  • Složení – vodní, ledové a smíšené.

Více na Wikipedii

• Cirrus
  • Jednotlivé, jemné, zpravidla bílé obláčky bez vlastního stínu.
  • Ve tvaru vláken, či jejich svazků a shluků.
  • Z ledových krystalků a objevuje se obvykle ve výškách nad 5 km.
• Cirrostratus (Cs)
  • Jemný, bílý, souvislý oblačný závoj.
  • Obrysy Slunce a Měsíce se oblakem druhu Cs nerozplývají.
  • Stíny předmětů ozářených Sluncem nemizí.
  • Často vznikají halové jevy.
• Cirrocumulus (Cc)
  • Jednotlivé bílé oblačné vločky nebo drobné chomáčky bez stínů, které bývají uspořádány do řad či skupin nebo na způsob vlnek.
  • Většinou z ledových krystalků.
  • Obvykle nad 5 km.
• Altocumulus (Ac)
  • Jednotlivé skupiny nebo vrstva z větších oslnivě bílých až tmavošedých, z části stínovaných chomáčů či valounů.
  • Často v řadách.
  • Někdy je částečně průsvitný, jindy tmavý až neprůsvitný.
  • Okraje irizují.
  • Hlavně z vodních kapiček.
• Altostratus (As)
  • Vláknitá nebo pruhovaná či beztvará oblačná vrstva podobná závoji.
  • Někdy je světle šedý s patrným Sluncem, jindy tmavě šedý.
  • Může být oblakem smíšeným.
  • Někdy slabé srážky v podobě drobného deště či sněžení.
• Nimbostratus (Ns)
  • Má vzhled beztvárné úplně jednolité tmavošedé oblačné vrstvy.
  • Smíšeným a typicky srážkovým oblakem (trvalé srážky).
  • Obvykle v něm nelze určit nějaké opticky význačné místo.
  • Vertikálně mohutný.
• Stratocumulus (Sc)
  • Tvoří vrstvu, případně jednotlivá pole poměrně hrubých, světlých až tmavošedých oblačných valounů, hrud či chuchvalců, často v řadách.
  • Nemá ostré okraje.
  • Základna bývá do 2 km nad zemí.
• Stratus (St)
  • Celkem stejnoměrná jednotvárně šedá oblačná vrstva bez určitých obrysů.
  • Mívá světlejší a tmavší místa.
  • Nebývá vertikálně mohutný a je složen z vodních kapiček.
  • Výjimečně srážky, obyčejně ve tvaru mrholení.
• Cumulus (Cu)
  • Dosti husté oblaky ploché nebo vyvinuté do výšky ve tvaru věží, mají horizontální základnu a kopulovitý vrchol.
  • Osvíceny Sluncem jsou z boku oslnivě bílé.
  • Vzniká termickou konvekcí.
• Cumulus (Cu)
  • Dosti husté oblaky ploché nebo vyvinuté do výšky ve tvaru věží, mají horizontální základnu a kopulovitý vrchol.
  • Osvíceny Sluncem jsou zboku oslnivě bílé.
  • Vzniká termickou konvekcí.
• Cumulus (Cu)
  • Dosti husté oblaky ploché nebo vyvinuté do výšky ve tvaru věží, mají horizontální základnu a kopulovitý vrchol.
  • Osvíceny Sluncem jsou z boku oslnivě bílé.
  • Vzniká termickou konvekcí.
• Cumulonimbus (Cb)
  • Bílé až tmavošedé hmoty oblaků velmi vyvinuté do výšky.
  • Horní části vyvinutého Cb často výrazné vláknité tvary, často v podobě kovadliny.
  • Smíšeným oblakem.
  • Často přívalové srážky, kroupy, bouřky

Znalost oblaků je zásadní pro určení pravděpodobného vývoje počasí v blízké budoucnosti.

• Zakalení spodních vrstev atmosféry přímo nad zemským povrchem produkty kondenzace vodní páry, tj. vodními kapičkami nebo ledovými částečkami.
• Dohlednost je menší než 1 km.
• Má bělavé zabarvení, v průmyslových oblastech však mívá špinavě našedlý nebo nažloutlý až nahnědlý nádech.
• Tvořena velmi jemnými vodními kapičkami o průměru 0,005 až 0,05 mm (i přechlazenými), pouze při velmi silných mrazech vzniká mlha složená z drobných ledových krystalků ve tvaru jehliček.
• Všeobecné podmínky pro vznik mlhy jsou následující:
  • dostatečná absolutní vlhkost,
  • relativní vlhkost 100 %,
  • nepříliš velká rychlost větru,
  • stabilní zvrstvení atmosféry.
• Mezi mlhou a oblakem nemusí být v podstatě žádný rozdíl, pokud se týká jejich mikrostrukturálních vlastností.
• Nahromadění kondenzačních produktů při zemi označujeme jako mlhu, nad zemí ve výšce jako oblak.
• Druhy mlhy:
  • Advekční (buď při advekci teplého vzduchu na studený povrch nebo ři advekci studeného vzduchu nad teplý vodní povrch).
  • Radiační (přízemní a vysoká)
  • Advekčně-radiační (maritimní/přímořská)
  • Frontální

Advekční mlha Advekční mlha vznikne tehdy, když se teplý vlhký vzduch přemístí nad studené zemské podloží. Při tomto přesunu se totiž teplý vzduch od studeného povrchu začne ochlazovat a pokud se ochladí až na teplotu rosného bodu nebo pod ni, dojde ke kondenzaci a vznikne mlha. Tento typ mlhy se vyskytuje hlavně na podzim a v zimě, kdy se nad chladnější pevninu přesouvají teplé a vlhké vzduchové hmoty od oceánu. Advekční mlha může být ve vertikálním směru vysoká i přes několik set metrů a zaniká hlavně díky změně synoptické situace. Pokud je během vzniku mlhy proudění u země příliš silné, může se mlha od povrchu odtrhnout a vznikne oblak typu stratus.

Speciálními případy advekční mlhy je mlha pobřežní vznikající nad pevninou v přímořských oblastech, a advekční mořská mlha, která vzniká při přesunu vzduchu z teplejšího vodního povrchu nad chladnější.

Radiační mlha Radiační mlha vzniká jako důsledek radiačního ochlazování zemského povrchu. Od chladnějšího povrchu se pak ochladí i vzduch v hladinách přímo u země a pokud jeho teplota klesne na teplotu rosného bodu nebo pod ni, vznikne mlha. Aby mohla vzniknout radiační mlha, nesmí foukat příliš silný vítr, protože ten by ochlazující se vzduch opět promíchal se vzduchem teplejším a mlha by se tak neobjevila. Radiační mlha vzniká většinou v druhé polovině noci, kdy se již vzduch díky vyzařování zemského povrchu dost ochladil, a rozpouští se po východu Slunce, i když v zimě může vydržet klidně celý den.

Více o mlze

• Částice vzniklé následkem kondenzace vodní páry v ovzduší a vyskytující se v kapalné nebo pevné fázi v atmosféře, na povrchu země nebo předmětech v atmosféře.
• Srážky padající (někdy též vertikální): déšť, mrznoucí déšť, mrholení, mrznoucí mrholení, sníh, sněhové krupky, sněhová zrna, krupky, zmrzlý déšť, ledové jehličky a kroupy.
• Srážky usazené (někdy též horizontální): rosa, jíní, jinovatka,námraza a ledovka.
• Množství typicky v mm (= l/m2), za různá období (den, hodinu, 6 -12h, ale i minutové intenzity).
• Trvalé srážky a přeháňky.
• Konvektivní (konvekční) a stratiformní (vrstevnaté) srážky.
• Srážky frontální a nefrontální.

Proudění vzduchu nad omezeným územím. Ovlivněné lokálními klimatickými faktory a podmíněné nehomogenitou zemského povrchu (pobřeží).

• Beaufortova_stupnice CZ
• Beaufortova_stupnice ENG (vč. výšky vln)

• 0 Bft - plachty splihle visí a kouř z dýmky stoupá vertikálně. Mořská hladina (bez „mrtvých„ vln) je hladká jako zrcadlo.
• 1 Bft - mírný vánek čeří hladinu, kouř z dýmky je unášen téměř horizontálně. Plachty drží tvar, jachta pomalu pluje.
• 2 Bft - na tváři cítíme slabý vítr. Listy na pobřežních stromech se pohybují. Jachta pluje v mírném náklonu a přídí rozráží drobné vlnky.
• 3 Bft - vítr je mírný za stálého pohybu větviček stromů. Jachta pluje rychle v náklonu a pravidelné modelované vlny narážení do jejího trupu.
• 4 Bft - dobrý, ještě mírný vítr. Nejvhodnější pro plavbu jachet. Na hřbetech vln se tvoří běl.
• 5 Bft - začátek silného větru. Jachta je ve velkém náklonu. Někdy již potřebuje zmenšit plochu plachet (refování). Moře šumí a na vlnách se tvoří husté bílé hřívy.
• 6 Bft - v tomto silném větru je moře bílé hřívnami vln a začínají tu a tam hvízdavě znít lana. Zarefovaná jachta je zmítána v náklonech.
• 7 Bft - velmi silný a prudký vítr by nevhodné zarefovanou jachtu mohl poškodit. Mořská pěna se ukládá vlněním do bílých pásů. Hvízdání v lanoví nepřestává.
• 8 Bft - ve vysokých vinách, které se občas zalamují, je slyšet hukot rozbouřeného větru. Jachta je maximálně zarefovaná a pohybuje se v náklonech po „svazích“ vln.
• 9 Bft - silná bouře, ve které již jachta pluje na pevném bouřkovém oplachtění. Hučící vichr strhává částečky vody a unáší je vzduchem. Zalamující se vlny buší do jachty a zalévají palubu.
• 10 Bft - velmi silná bouře, ve které vichřice „staví'. vlny do výšky a „trhá„ jim vrcholky, které rozmetává vzduchem jako bílou tříšť. Jachta je většinou bez plachet, unášena mořem. Je ohrožena zalamujícími se vlnami. Hukot moře drásá posádce nervy.
• 11 Bft - bouře se mění v uragán. Na pevnině padají k zemi vyvrácené stromy. Jachta je zmítána obrovskými vlnami, které ji celou občas překrývají a buší do ní svými údery. Tento stav ohroženi zvládne většinou jen perfektně připravená jachta. Posádka se stává pouhými diváky.
• 12 Bft — tento mohutný uragán ničí na pevnině stavby. Nestvůrně zvlněné moře hučí, kvílí a jekot v lanoví dokresluje zoufalou situaci v kajutě uvězněné posádky. V těchto chvílích je každý člověk sám se svými myšlenkami. Věřící se modlí a nevěřící si zoufale přeji, aby mohli věřit. „Obrazy“ vzpomínek se míhají v mysli a člověk hodnotí svůj život. Slibuje si, že až tahle bouře skončí, stane se lepším. Jachta se divoce převrací a je zmítána vlnami. Dochází k převrácení kýlem nahoru. Jakákoliv chyba v konstrukci jachty a v jejím provedení končí tragicky.

Během dne z moře na pevninu. V zimě jen v subtropech a tropech.Baltu do 20-30 km, v tropech až 100 km, chorvatsko až kolem poledne.

V noci z pevniny na moře, je slabší a méně stabilní než mořská bríza. Zasahuje maximálně 10-15 km nad moře. Pozor na kotvě.

• Bóra (Chorvatsko) - silný, studený a nárazovitý padavý vítr podmíněný orografií (nejen v pobřežních oblastech)
• Jugo (Chorvatsko) - teplý a vlhký JZ vítr vanoucího z Jaderského moře směrem do jugoslávského vnitrozemí (až do Bělehradu). Jde o proudění tropického vzduchu, připomínající vlhké scirocco.
• Scirocco - teplý J či JV vítr, vanoucí ze Sahary nad Sicílii a jižní Itálii. V širším smyslu vítr ze Sahary nebo arabských pouští do Středozemí. Původně suchý a prašný vítr, nad mořem se zvlhčuje, při dalším postupu na sever přináší mlhu a déšť (tzv. vlhký scirocco)
• Mistral (Francie, Itálie, Baléary) - silný, chladný, nárazovitý a suchý S až SV vítr vanoucí v údolí Rhóny (tryskový efekt údolí). Má charakter bóry. Nejčastěji v prosinci, lednu a červnu. Často při vývoji cyklony nad Tyrhénským mořem nebo Janovským zálivem. Rychlost v oblasti Marseille dosahuje 80 až 130 km/h.
• Meltemi / Etézie (Egejšké moře) - S až SZ větry, Vanou s přestávkami od dubna do října, podmíněny výskytem termické cyklony nad silně přehřátou Přední Asií, převážně jasné, suché a poměrně chladné počasí.

• Vlny vnikají vlivem nejčastěji vlivem větru a případně proudů (méně často sesuv půdy, sejsmická aktivita, ledovce,..).
• Vlna vznike protním rozčeřením hladiny do kterého se následně opře vítr a se silou větru roste výška vlny.
• Teoreticky kdyby vodní hladina byla vždy jen zrcadlově hladká, tak by vlna nemohl vzniknout.
• Vlna pro svůj růst potřebuj prosto pro růst - stejný vítr fouká před ostrovem i za ostrovem, ale za ostrovem musí vznikat vlny „od začátku“ a potřebují prostor pro růst.
• Krom výšky vlny je důležitý aspekt i perioda vlny. Dlouhé oceánské vlny jsou výrazně příjemnější než „česrtvé“ vlny u pobřeží.
• Vnímání vln je často značně subjektivní. Vlnám je třeba přízpůsobit směr / způsob plavby. Plachetnice je výrazně stabilnější na vlnách na plachty než s motorem.
• Charakteristická výška vln je průměrná výška nejvyšší třetiny vln. (Signifikántní výška vlny)

O vlnách na Wikipedii Douglasova stupnice

Skutečné nebezpečí pro jachty jsou zalamující se vlny. K zalamování vln může docházet vlivem mimořádně silného větru na otevřeném moři. Dále v místech, kde klesá hloubka moře, příkladem je pobřežní šelf v Biskajském zálivu, nebo tehdy, pokud proti směru vlnění teče proud. To je časté v místech silných přílivových proudů a dále v místech oceánských proudů. Například Golfský proud na západě Atlantiku při severním větru, nebo dobře známou lokalitou je pobřeží u Jihoafrické republiky, kde teče silný severovýchodní proud Agulhas a proti němu vanou silné západní až jihozápadní větry. Pro překlopení jachty je potřeba zalamující se vlna z boku lodi o velikosti 1/3 délky lodi (= pro zjednodušení šířce jednotrupé plachetnice).

Jde o stav moře, když vlny přichází z několika různým směrů. Dochází k tomu při působení sil z různých směru (vítr z jedné strany a proud z druhé) nebo třeba i když se změní počasí a příjdou vlny ze směru větru který foukal před hodinou a již se vytvořili vlny z větru, který fouká aktuálně. Plavba ve zmateném moři je nepříjemná a může být i nebezpečná.

Členitost terénu pobřeží zásadně ovlivňuje proudětí větru.

• Za vysokým teréném vzniká větrný stín. (v těsné blízkosti úplav). Karmanovy víry
• Před vysokým a strmým teréném vzniká úplav.
• Ve zužujícím se prostoru vzniká „tryska“ - pokud je vítr tereném sveden z šírokého prostoru na užší prostor, musí být nutně rychlost proudění o to vyšší. Nejčastěji mezi dvěma ostrovy, kopci.

• Synoptická mapa (obecněji povětrnostní mapa).
• Předpovědi národních povětrnostních služeb.
• Aplikace (webová, mobilní).
• Sledování stavu a vývoje počasí.

Pro předpověď počasí se nejčastěji využivají numerické modely, které jsou dále zpřesňovaný statistkou. Vznikem modelů se netřeba zaobírat, ale důležité je chápat rozdíly mezi nimi a umět s nimi pracovat. Numerické modely

Modely se od sebe liší rozlišením (tj. do jak velkých územních celků, např. čtverečků, je země rozdělena). Délkou předpovědi a metodou výpočtu. Nezáleží přímo na aplikaci, která je využita k zobrazení počasí, předpovědi, ale na podkladovém modelu. (aplikace může data z modelu modifikovat na základě dalších dat nebo například kombinovat více modelů). Nejčastější modely jsou ECMWF, GFS. Porovnání modelů je možné udělat velmi elegantní v aplikaci Windy.

Opatrný námořník se řídí pravidlem, že vždy počítá s nejhorší možnou předpovědí a rád se nechá překvapit.

Pravděpodobně ve všech civilizovaných příbřežních oblastech se vysílá aktuální, lokální předpověď vysílačkou. Čas a kanál je potřeba zjistit z Water Pilotu, v marině, na místním úřadě nebo třeba na internetu předem. Příklad vysílání pro Chorvatsko: COAST RADIO STATION VHF CHANNELS VHF BROADCAST SCHEDULE (UTC) CRS Rijeka Radio Ch 04, Ch 19, Ch 20, Ch 23, Ch 24, Ch 81, Ch 85 05:30 / 12:30 / 19:30 / 00:30 CRS Split Radio Ch 07, Ch 21, Ch 23, Ch 28, Ch 81, Ch 84 05:45 / 12:45 / 19:45 / 00:45 CRS Dubrovnik Radio Ch 04, Ch 07, Ch 28, Ch 85 06:20 / 13:20 / 20:20 / 01:20

Často neexistuje lepší předpověď, než co řekne místní děda/babička. Samozřejmě se na takovou informaci nedá spolehnout s jistou, ale zeptání je snažší, než dlouhé minuty se sám zkusit vymyslet co se děje a bude dít. Místní často varují proaktivně na nepříznivé počasí. Většinou se vyplatí věřit.

• Může a často má jinou než merkátorovu projekci
• Níže, výše, fronty
• Tlakový gradient, vítr

Neexistuje univerzální postup pro zhodnocení vývoje počasí v každé oblasti. Je třeba postupovat v závilosti na dostupných informací. Výňatek zásad a doporučení:

• Řeším situaci co je teď, co bude v následujících hodinách, následující noc i co následující dny
• Každá plavba se podřizuje počasí
• Nevěřím jedinému zdroji
• Nevybírám si co chci vidět a to považuju za důvěryhodné. Za správné považuju to, co je dle nejhorší předpovědi může nastat.
• Před plavbou už nejméně dny (nebo i týden) sledují vývoj počasí
• Dopředu zjistim zdroje počasí pro celou oblast plavby a připravím plán B pro případ výpadků elektroniky
• Na každou trasu, na každý přístav, na každou zátoku vždy mám plán B (a raději i C)
• Počasí řeším nejprve globálně (níže, výše,..) a pak lokálně (lokální bouřky, vítr v závislosti na tvaru pobřeží..)
• Počasí ve kterém popluji (a ve kterém už ne) určuje nejméně odolný člen posádky (kapitán většinou vydrží hodně, ostatní na tom nemusí být stejně!)
• Předpověď sleduji nejméně 1x denně, raději častěji
• Pro výběr kotviště nevybírám jen dle orientace a tvaru zátoky, ale pokud to jde, získám zkušenosti jiných
• Před plavbou jsem důkladně přečetl Water pilot a rozumím vzorům počasí v oblasti, kde popluju

SAT24

MetOffice synoptická mapa

CHMI synoptická mapa

Chorvatská "jachtařská" předpověď (pozn. při plavbě v Chorvatsku, z tét vycházet při plánování s ohledem na omezení průkazu C na 6 Bf)

Řecký model Poseidon

Meteo.gr